hned po ránu jsme měli velkou práci. Kluci vstávali dobře naladěni ještě za tmy, takže když sluníčko začalo venku kouzli, byli již po snídani. Tak jsme si mohli dovolit zdržení v chystání na odchod do školky a vyhlíželi jsme východ slunce. Trvalo to celkem dlouho a v podstatě se nic nedělo, tak jsem ocenila, jak opravdu vydrželi s nosem přilepeným na okně a koukali a koukali. Vašík to jen okomentoval, "to je velká pláce" (to není překlep, i přes procvičování, to r v běžné mluvě stále není). Nevím jestli mluvil o jejich čekání nebo východu sluníčka.
a tady dvě pocitovky. Vyzkoušela jsem různá nastavení, aby vynikly ty nádherně kýčovité barvy, ale největší vychytávkou by byl asi stativ. Pokládat foťák na parapet jsem v šestém patře opravdu neměla odvahu.
Žádné komentáře:
Okomentovat