286. den - malování na asfaltu

Hany maluje kočičku, aby na ni nalákal Terinu. Ta sice sleduje jeho kresbu s velkým zájmem, ale za jedniným účelem - aby mu sebrala ten šutr, kterým maluje.

Váša se nenechal zahanbit a maluje housenku, ze které se vylíhne krásný motýl

285. den - koulovaná

pošmourno nepošmourno, každý den vyrážíme na procházku a i s trochou sněhu se dá koulovat

284. den - sníh

pro nás první sníh letošní zimy

283. den - zabijačka

děda střelil sele, tak nás čekala menší zabijačka. Kluky to bavilo, jen když mohli pomáhat, jen koukání nebylo zajímavé "vždyť to známe z ranče". Přitom zabijačka na ranči už nebyla pěkně dlouho, ale když se rozpovídali, tak si pamatovali celkem dost.

282. den - mlhavo

ještě v pondělí děda hlásil, jak je na Kozlově krásně - zimno, ale sluníčko svítí. S naším příjezdem dorazily podzimní mlhy.

281. den - namrzlý Karlík

ráno nás přivítal namrzlý Karlík, už vypadal skoro zimně, ale sních pořád nikde

280. den - knižní věž

taky jsme přispěli, rozhlásila jsem po kamarádkách a navozily mi plné tašky, ale že to bude až tak, mne nenapadlo. A Honza taky nic neřekl, až když jsem šla do školy řešit, že mu nefunguje karta na ovocný automat, objevila jsem na chodbě tuto nádheru.

279. den - pomocníčci

přihnali se, popadli hadýrky a už to jelo

a jelikož se odzíždělo domů, tak i diplomky od tety Ivy

278. den - šmoulové

víkend na Kamence byl v duchu šmoulů

277. den - břidlice

z Kamenky jsme vyrazili do Budišova do muzea břidlice. Povídání bylo dlouhé, ale opracování břidlice to zachránilo, každý si vyrobil a odnesl nějakou drobnost.

276. den - babiččiny švestkové knedlíky

babi přivezla dobrotu

275. den - moře

malování jej stále neopouští, maluje stále a pořád něco jiného

274. den - procházka v dešti

školková výzdoba šatny. Co je Vašíkovo? No tam, kde jsou dva - jeden s oranžovými a druhý se zelenými vlasy.

273. den - tai-chi

už jsem o tom dlouho mudrovala a tak konečně už. Zase chodím na tai-chi protáhnout tělo a provětrat duši.

272. den - podzim - dočkala jsem se

někdy se opravdu vyplatí čekat. Ano, je to stále sídlišťová fotka, betonu až moc, ale myslím, že jsem ze záběru dostala maximum, co šlo.

271. den - podzim, druhý pokus

ráno jsem si vzpomněla, jak jsem se večer rozplývala a zkusila tentokrát za denního světla. Už je to lepší, sice barvy už nemají ten večerní nádech, ale pro změnu mě tam ruší zaparkovaná auta. celý den jsem vyhlížela, ale auta ne a ne odjet.

270. den - podzim

při večerním větrání, mi padl do oka krásný záběr. Nemaje stativu a se špatným osvětlením to dopadlo prachbídně, ale byla to podzimní krása.

269. den - výstava

Ateliér Pelikán, kam chodíme já, babi Lidka a Hany do tvůrčí dílny, pořádal výstavu v Kulturním domě města Ostravy

268. den - kolo

někomu se nevyplatilo zaparkovat v centru kolo a nebo umělecký záměr?

267. den - dušičky

smrt patří k životu a tak využíváme dušiček k návštěvě hřbitova a mluvením o smrti. Vzpomínáme na ty, které kluci znali a již nejsou mezi námi, u křížků kluci zapalují svíčky. Skoro se mi chce říci, že v ty chvíle, je na hřbitově krásně. I kluci vnímají tu atmosféru a jsou chvíli v klidu. Celý hřbitov září.